Navrhování a provádění komínů

Miloslav

6.1.1 Jednovrstvé komíny se navrhují a provádějí převážně jako komíny s přirozeným tahem pro suchý provoz, pro spotřebiče s trvalým provozem a vyšší teplotou spalin, zejména pro spotřebiče na pevná paliva. Navrhují se také jako komíny přetlakové nebo vysokopřetlakové.

POZNÁMKA Některé jednovrstvé komínové konstrukce (např. keramické s vertikálními dutinami) vyhoví i pro plynná paliva s nižší teplotou spalin, jsou-li na takový provoz konstruované a certifikované podle EN (např. ČSN EN 1806).

6.1.2 Vícevrstvé komíny ( konstrukce, která se skládá z vložky a aspoň jedné další vrstvy) se navrhují a provádějí pro suchý i mokrý provoz, pro spotřebiče s možností přerušovaného provozu, s jímáním a odvodem kondenzátů spalin. Především se navrhují a provádějí pro spotřebiče na plynná a kapalná paliva a pro spotřebiče na pevná paliva, kde dochází ke zplyňování paliva. Doporučují se i pro ostatní, nejmenované spotřebiče (krby na dřevo, kotle na uhlí apod.). Navrhují se také jako komíny přetlakové nebo vysokopřetlakové.

6.1.3 Přetlakové a vysokopřetlakové komíny vedené uvnitř budovy musí mít zadní větrání, které zajistí odvod spalin do volného ovzduší v případě netěsnosti komínového průduchu. U soustředné vzducho/spalinové sestavy se soustředným vedením přívodu spalovacího vzduchu do spotřebiče a odvodu spalin ze spotřebiče může tuto funkci plnit vzduchový průduch.

6.1.5 Životnost vnitřních komínů se zpravidla navrhuje podle životnosti stavebního objektu. Životnost snadno vyměnitelných komínových vložek a kovových komínů nemá být kratší, než je životnost připojených spotřebičů, pro které jsou navrhovány.

 

6.1.7 Postup montáže komína musí být podrobný a zdokumentovaný. Tento požadavek mohou splňovat informace výrobce o výrobku. Návrh komína má umožnit použití standardních konstrukčních dílů výrobce při provádění jeho montáže. Přizpůsobení konstrukčních dílů, např. vytváření otvorů nebo úpravy délky, může být provedeno pouze v souladu s pokyny výrobce.

6.2.1.1 Jednovrstvý zděný komín se navrhuje jen pro občasně užívané stavby. Komín má stěnu komínového průduchu vytvořenou z cihel. Komín se obvykle vyzdívá z jednotlivých prvků nebo montuje z bloků

6.2.1.2 Jednovrstvý zděný komín nesmí být vyzděn z dutinových ani z děrovaných cihel. Tloušťka stěny komínového průduchu musí být nejméně 140 mm, pokud není komín proveden ze speciálních komínových tvarovek. Tloušťka zděné komínové přepážky musí být nejméně 140 mm. Na vyzdívání se nesmí použít menší části cihly než půlka. U komínů s ochranným pouzdrem podle 6.2.2 může být tloušťka zděné komínové přepážky snížena na 65 mm.

6.2.1.2 Jednovrstvý zděný komín nesmí být vyzděn z dutinových ani z děrovaných cihel. Tloušťka stěny komínového průduchu musí být nejméně 140 mm, pokud není komín proveden ze speciálních komínových tvarovek. Tloušťka zděné komínové přepážky musí být nejméně 140 mm. Na vyzdívání se nesmí použít menší části cihly než půlka. U komínů s ochranným pouzdrem podle 6.2.2 může být tloušťka zděné komínové přepážky snížena na 65 mm.

6.2.1.3 Jednovrstvý zděný komín musí mít všechny ložné i styčné spáry vyplněné maltou tak, aby nemohlo dojít k pronikání spalin nebo k nasávání vzduchu do komínového průduchu. Povrch komínového průduchu jednovrstvého zděného komína musí mít zatřené spáry nebo musí být omítnut.

6.2.1.5 V komínovém zdivu nemají být žádné rýhy ani kapsy; v nezbytných případech (např. pro kovové vodovodní instalační potrubí), musí být potřebné rýhy nebo kapsy provedeny již při vyzdívání tak, aby mezi rýhou a komínovým průduchem mělo zdivo tloušťku nejméně 100 mm a bylo těsné proti pronikání spalin nebo přisávání vzduchu. Rýha musí být po uložení instalace zazděna a vyplněna maltou. Instalační vedení musí být od komínového zdiva dilatačně odděleno. Do komínového zdiva nesmí být zapuštěno svislé instalační vedení.

6.2.1.6 Vnější povrch jednovrstvého zděného komína má být omítnut nebo vyspárován, popř. opatřen obkladem z nehořlavých hmot, zejména v místech nepřístupných po dokončení stavby (ve stropních konstrukcích, v půdním prostoru až do úrovně povrchu krytiny); v místech, kde kolem komínového tělesa jsou konstrukce ze dřeva nebo jiných hořlavých hmot.

6.2.1.8 Při montáži jednovrstvého komína z bloků nebo keramických tvárnic musí být spáry mezi jednotlivými komínovými dílci utěsněny proti pronikání spalin nebo přisávání vzduchu. Komínové bloky nebo tvárnice musí na sebe přesně navazovat a musí být pevně spojeny. Montáž má být zvolena tak, aby ložná spára mezi dílci byla mimo konstrukci stropu (pro usnadnění kontroly těsnosti spár).

6.2.3.1 Vícevrstvý komín musí být proveden z materiálů tak, aby bylo zaručeno tepelné a dilatační oddělení komínové vložky od komínového pláště

6.2.3.2  U komína montovaného z komínových dílců se mají sestavovat všechny vrstvy tak, aby vodorovné spáry komínového pláště a komínové vložky byly vzájemně výškově posunuty, pokud výrobce nestanoví v technické dokumentaci jinak.

6.2.3.4 Veškeré otvory do komínové vložky (pro připojení spotřebiče, čištění, kontrolu apod.) musí mít příslušné tvarovky, které musí být použity tak, aby byla zaručena těsnost otvoru v komínové vložce. Mezi tvarovkou komínové vložky a komínovým pláštěm musí být zajištěna dilatace.

6.2.4.1 V bytových nebo rodinných domech s hlavním vytápěním, které je připojeno vedením na externí zdroj energií nebo paliv, u kterých může dojít k dlouhodobému výpadku dodávky z důvodu přírodní katastrofy, technické poruchy nebo společenské krize, (dálkové teplo, zemní plyn, elektrický proud apod.) se zřizuje pojistný (rezervní) komín pro připojení lokálního spotřebiče na pevné palivo, který po nezbytně dlouhou dobu umožní vytápění alespoň jedné místnosti bytu.

6.3.1 Jednovrstvé zděné komíny se navrhují z materiálů:

a) nehořlavých

b) s nasákavostí nejvýše 20 % měrné hmotnosti;

c) odolných proti mrazu – část konstrukce přímo vystavená atmosférickým vlivům a v půdním prostoru;

d) odolných proti účinkům spalin

6.3.3 Pro tepelně izolační vrstvy vícevrstvých komínů lze použít materiály s nasákavostí vyšší než 20 % měrné hmotnosti, pokud budou proti vniknutí vlhkosti (např. od srážkové vody, z kondenzátů spalin apod.) trvale chráněny jiným vhodným materiálem. Nejmenší objemová hmotnost materiálu pro tepelně izolační vrstvy vícevrstvých komínů nesmí být menší než 95 ± 5 kg.m-3. Izolační vrstva pro vícevrstvé komíny odolné při vyhoření sazí (třída odolnosti G) musí mít bod tání vyšší než 1 000 °C. Důležitým požadavkem na tepelně izolační materiál je jeho homogenita v hotových komínových výrobcích a dlouhodobá stálost všech jeho uvedených materiálových charakteristik. Tloušťka izolační vrstvy musí být taková, aby v komínovém průduchu se suchým provozem nedocházelo ke kondenzaci spalin a aby u komínů s mokrým provozem byla nejnižší teplota vnitřního povrchu komínového průduchu vždy nejméně 1 °C; nikdy nesmí být překročena nejvyšší přípustná teplota vnějšího povrchu, u kterého je možný náhodný lidský kontakt (ČSN EN 15287-1:2009 příloha A, tabulka A.6).

POZNÁMKA 1 Tepelně izolační materiály jsou stanoveným výrobkem a shoda jejich vlastnosti s příslušnou materiálovou normou/dokumentem musí být výrobcem ověřena v návaznosti na Směrnici EU o stavebních výrobcích.

POZNÁMKA 2 Tloušťka vložené tepelné izolace se stanovuje na základě vlastností použité tepelné izolace a provedených zkoušek nebo výpočtu; bývá obvykle cca 40 mm, ale výrobek může být navržen s jinou tloušťkou, např. při použití materiálu s lepšími či horšími tepelně izolačními vlastnostmi nebo s ohledem na nižší či vyšší deklarovanou teplotní třídu výrobku apod.

POZNÁMKA 3 Hodnoty tepelného odporu nebo tepelné vodivosti izolačních materiálů jsou uvedeny např. v příloze A v  tabulkách A. 3 až A.5 ČSN EN 15287-1:2009.

POZNÁMKA 4 Použití sypkého materiálu pro tepelnou izolaci mezi komínovým pláštěm a komínovou vložkou se nedoporučuje. U sypkých materiálů je velmi obtížné zajistit požadovanou konstantní homogenitu tepelně-izolační vrstvy v hotovém výrobku, navíc sypké materiály po čase sedají (tím vznikají nežádoucí teplotní můstky s následnými negativními účinky z hlediska požární bezpečnosti) a vadné komínové vložky nebo tvarovky se při opravách jen velmi obtížně demontují. Při používání sypké izolace nelze vždy zajistit, aby nedošlo k částečnému nebo úplnému ucpání komínového průduchu nebo kouřovodu nebo k omezení volného pohybu komínových vložek a tvarovek v komínu.

6.3.6 Tloušťky a druhy kovových materiálů používaných na výrobu systémových komínů, komínových vložek a tvarovek a kouřovodů musí být voleny s ohledem na provozní podmínky (suchý nebo mokrý provoz) a druh paliva připojeného spotřebiče. Odolnost komínových vložek proti korozi musí být deklarována buď na základě:

a) typu a tloušťky materiálu (odpovídajícího podle druhu výrobku tabulce A.1, A.2, A.3 nebo A.4);

Výrobky s deklarací na základě typu materiálu a tloušťky se označí Vm.

nebo na základě:

b) kladného výsledku zkoušky nejméně jedné ze tří zkušebních metod, popsaných v normativní příloze A normy ČSN EN 1856-1:2010.

Výrobky, které byly podrobeny zkoušce podle přílohy A.1 se označí V1;

Výrobky, které byly podrobeny zkoušce podle přílohy A.2 se označí V2;

Výrobky, které byly podrobeny zkoušce podle přílohy A.3 se označí V3.

6.3.7 Hliníkové komínové výrobky lze použít pouze pro třídu D1 ve shodě s tabulkami A.1 a A.2, a to jen do jmenovité světlosti 150 mm pro spotřebiče podle 3.12.3 se suchým provozem (ČSN EN 1443:2004 článek 3.23) v místech, kde nemůže dojít ke koroznímu napadení hliníku

6.3.8 Použití dvou nebo více druhů kovových materiálů v jednom komínovém systému, při montáži individuálních komínů nebo kombinace materiálů při výrobě jednotlivých konstrukčních prvků se nedoporučuje.

6.3.11 Pro těsnění spojů nebo spojování prvků ve spárách nebo spojích mohou být použity pouze ty materiály, které jsou pro tento účel specifikovány výrobcem komínových výrobků. U individuálních komínů se musí použít materiály, které splňují požadavky platných norem a předpisů 5).

5) Harmonizované evropské normy a nařízení vlády č. 190/2002 Sb., podle kterých se provádí evropské posouzení shody nebo nařízení vlády č. 163/2002 Sb. (ve znění NV č. 312/2005 Sb.), podle kterého se provádí české posouzení stavebních výrobků.

6.3.13 Tloušťky a druhy materiálů z plastů používaných na výrobu systémových komínů a komínových vložek musí být voleny s ohledem na provozní podmínky. Obvykle se používají materiály z polypropylénu (PP), tzv. samozhášivého polypropylénu (PPs) nebo polyvinyldene fluoridu (PVDF). Komínové výrobky z plastů se používají pouze pro spotřebiče na plynná paliva pro suchý nebo mokrý provoz a při použití těsnění (obvykle silikonového) ve spojích jednotlivých dílů jsou vhodné pro přetlakový provoz. Doporučená minimální tloušťka stěny u pevných komínových vložek a tvarovek je 1,5 mm, u ohebných komínových vložek 0,5 mm. Pokud není komínová vložka odolná proti UV záření, musí být při použití ve vnějším prostoru opatřena komínovým pláštěm.

6.4.1 Komínové průduchy musí mít po celé účinné výšce neměnný průřez. V odůvodněných případech může mít komínový nástavec jiný průřez při dodržení podmínky 6.7.3.2.

6.4.2 Komínový průduch sloužící k odtahu spalin nesmí být současně používán jako větrací průduch a naopak, pokud není takový způsob technicky odůvodněný konstrukčním řešením technologického spotřebiče (např.: společný odvod spalin a vodní páry od sušičky prádla s hořákem na plynné palivo). Z nepoužívaného větracího průduchu se může zřídit komínový průduch pouze se souhlasem odborně způsobilé osoby, která je držitelem živnostenského oprávnění v oboru kominictví. Komínový průduch musí splňovat požadavky platných ČSN. Pro jiné účely např. pro vedení anténních napáječů se mohou použít pouze zrušené komíny (3.2.12).

6.4.3 Průduchy se navrhují zpravidla svislé a přímé. Pokud je nutné, z konstrukčních důvodů, komínový průduch odklonit, nemá být odklon větší než 15° od svislice. Při modernizaci stávajících komínů lze v odůvodněných případech zvětšit úhel odklonu až na 30°. U přetlakových komínů může být odklon od svislice až 45°. U společných komínů pro více podlaží se odklonění průduchu nedoporučuje. Odklonění komínového průduchu nesmí být navrženo v úrovni stropní konstrukce ani v úrovni sopouchu. Komínové průduchy ve sdruženém komíně lze odklonit pouze stejným směrem v jedné rovině.

6.4.4 Průřez komínového průduchu může být kruhový, čtvercový, obdélníkový, oválný nebo jiný, podobného tvaru. Při navrhování komínového průduchu obdélníkového nebo oválného průřezu smí být poměr stran nejvýše 1 : 1,3; při modernizaci stávajícího komínového průduchu nejvýše 1 : 1,5. Velikost průřezu komínového průduchu se stanoví výpočtem podle kapitoly 5.

POZNÁMKA Poměr stran 1 : 1,5 mohou mít i nové komínové systémy, pokud jsou takto certifikovány.

6.4.5 Nejmenší dovolený rozměr komínového průduchu s přirozeným tahem je:

a) 100 mm pro spotřebiče na plynná paliva;

b) 110 mm pro spotřebiče na kapalná paliva;

c) 120 mm pro spotřebiče na pevná paliva, přičemž plocha průřezu komínového průduchu nesmí být menší než 0,015 m2. Komínový průduch kruhový musí mít průměr nejméně 140 mm. Jednovrstvý zděný komín z cihel bez ochranného pouzdra nesmí mít rozměr komínového průduchu menší než 150 mm  150 mm.

POZNÁMKA U některých lokálních spotřebičů na pevná paliva (např. dřevěné pelety) se velikost komínového průduchu může řídit technickou dokumentací výrobce spotřebiče paliv.

6.4.6 Nejmenší dovolený rozměr komínového průduchu přetlakového komína je 80 mm. Výrobce spotřebiče může v odůvodněných případech doporučit i menší rozměr, který ale nesmí být menší než 60 mm. Funkce zmenšeného průřezu se dokládá výpočtem podle kapitoly 5.

6.4.7 Plocha průřezu komínového průduchu nesmí mít při provádění jednovrstvého zděného komína v kterémkoliv místě odchylku větší než –5 % až +25 % plochy navrženého průřezu. U komínových vložek individuálního a systémového komína platí povolené odchylky podle platných norem výrobků.

6.4.8 Neúčinná výška komínového průduchu pro spotřebiče na pevná paliva má být alespoň 1/10 jeho účinné výšky. U spotřebičů na dřevo a na kapalná paliva může být neúčinná výška 1/20 účinné výšky. Neúčinná výška nesmí být menší než 500 mm.

Nelze-li tuto podmínku dodržet u komínového průduchu:

a) úzkého, musí být objem komínového průduchu v neúčinné výšce roven 1/10 objemu komínového průduchu v účinné výšce, pro spotřebiče na dřevo a kapalná paliva 1/20 objemu komínového průduchu v účinné výšce;

b) středního a průlezného, musí být objem komínového průduchu v neúčinné výšce roven nejméně 1/20 objemu komínového průduchu v účinné výšce.

6.4.9 Neúčinná výška pro spotřebiče na plynná paliva musí být nejméně u komínového průduchu úzkého 150 mm, u komínového průduchu středního a průlezného 250 mm.

6.4.10 U přetlakových a vysokopřetlakových komínů pro spotřebiče na plynná paliva, kde kouřovod je napojen do komínového průduchu patním kolenem, se neúčinná výška komínového průduchu nevyžaduje za předpokladu, že budou dodrženy podmínky 8.2.3.2.

6.4.11 Pokud je nutné zajistit zadní větrání mezi komínovou vložkou a komínovým pláštěm (např. u přetlakových, vysokopřetlakových nebo difuzních komínů), musí být mezera mezi komínovou vložkou a komínovým pláštěm dost velká, aby větrání bylo účinné. Zadní větrání musí být průchozí od paty komínu až do volného ovzduší.

POZNÁMKA Doporučuje se šířka mezery mezi komínovou vložkou (s izolací nebo bez izolace) a vnitřní povrchem komínového pláště nebo jiného opláštění 30 mm; pokud je komínová vložka kruhového průřezu osazena v konstrukčním dílu s otvorem pravoúhlého tvaru, může být mezera 20 mm. Lze řešit i jiný způsob větrání, např. svislými větracími kanálky.

Doporučená teplota vnějšího povrchu jednovrstvého, zděného komínového pláště by neměla být vyšší než 52°C. U přistavěných komínů platí tato podmínka do výšky 2 500 mm nad terénem nebo jinou přístupnou plochou (např. nad terasou). Nejvyšší přípustnou teplotu vnějšího povrchu, kde je možný náhodný lidský kontakt u komínů uvádí ČSN EN 15287-1:2009 příloha A, tabulka A.6.

6.5.2 Komínové vložky vedené vnitřním prostorem nebo konstrukcí budovy, musí být opatřeny po celé délce komínovým pláštěm. Požární odolnost komínového pláště se volí v závislosti na stupni požární bezpečnosti požárního úseku, kterým prochází, podle tabulky 12, položka 10, písmeno b) ČSN 73 0802:2002. (V tomto případě je komínový plášť považován za šachtu).

 

6.5.3 Na komíny a jejich příslušenství (komínové lávky, žebříky, stupadla) není dovoleno připevňovat jakákoliv přídavná zařízení, která nepatří k příslušenství komína nebo která ovlivňují konstrukční stabilitu, funkčnost spalinové cesty nebo možnost bezpečného vyčištění komínového průduchu, kromě jímacího zařízení hromosvodu.

POZNÁMKA Je-li v technicky odůvodněných případech nutné na komínové těleso upevnit např. TV nebo radiovou anténu, je nutné prokázat statickým výpočtem, že nedojde k narušení komína a musí být zajištěna bezpečnost při přístupu ke komínu a pro čištění komínového průduchu.

6.5.5 Nejmenší dovolená vzdálenost hořlavých stavebních materiálů od povrchu komínového pláště komínů podle 6.2.1 a 6.2.2 se stanoví podle ČSN 73 3150, minimální vzdálenost je 50 mm.

6.5.6 Nejmenší vzdálenost od hořlavých stavebních materiálů (4.5b) pro systémové komíny musí být deklarována výrobcem, podle příslušných výrobkových norem.

 

6.5.7 Nejmenší vzdálenost od hořlavých stavebních materiálů (4.5b) pro dodatečně vyvložkované komíny a individuální komíny musí být deklarována výpočtem podle přílohy A.8 ČSN EN 15287-1:2009.

6.5.8 Individuální komín, který prochází hořlavou (4.5b) stěnou, musí být opatřen průchodkou a/nebo ochranným krytem udržujícím odpovídající vzdálenost k hořlavému materiálu (4.5b) nebo v případě stěny s dutinami konstrukčním prvkem s nehořlavou (4.5a) vyplní. Každá průchodka nebo ochranný štít vedoucí do venkovního prostoru musí být odolný proti vlivům povětrnosti.

POZNÁMKA 1 Vzdálenost k hořlavým materiálům (4.5b) může být snížena, když je rozloha hořlavého materiálu malá, například podlahové lišty.

POZNÁMKA 2 U jednovrstvého zděného komína vyvložkovaného komínovou vložkou, může být zachována stávající vzdálenost k hořlavému materiálu

6.6.1.1 V půdici komínového průduchu na plynná a kapalná paliva musí být zajištěno jímání a odvod kondenzátů spalin, popř. srážkové vody. Proto se v půdici zřizuje kondenzátní jímka, která tuto funkci plní. Kondenzátní jímka nemá mít menší světlý rozměr, než má komínový průduch a výšku od půdice sopouchu nesmí mít menší než:

a) 150 mm u komína úzkého;

b) 250 mm u komína středního a průlezného.

V odůvodněných případech může být odvod a jímání kondenzátů řešen jiným způsobem, např. odvodem kondenzátů spalin v kouřovodu nebo přes spotřebič, při provedení spalinové cesty podle 6.4.10.

POZNÁMKA Odvod kondenzátů spalin přes spotřebič paliv musí být v souladu s technickou dokumentací výrobce.

6.6.2.1 Otvory v komínovém plášti, kromě sopouchů a kontrolních otvorů, musí být uzavřeny těsnými dvojitými nebo zdvojenými komínovými dvířky z nehořlavých materiálů (4.5a), např. kovovými. Komínová dvířka musí být těsná a zabezpečená proti samovolnému otevření.

6.6.2.2 Kontrolní otvory mohou být uzavřeny jednoduchými dvířky ze stejného materiálu jako komínová vložka nebo těsným víčkem, zajištěným proti vypadnutí. Kontrolní otvory komínů přetlakových (P1, P2) a vysokopřetlakových (H1, H2) musí být uzavřeny způsobem, který zajistí stejnou těsnost, jakou má komínový průduch.

6.6.2.4 Komínová dvířka otvorů, umístěných na místech veřejně přístupných (schodiště, chodby, venkovní prostory) mají být uzamykatelná nebo zajištěna uzamykatelnou závorou.

 

6.7.1.2 Za šikmou střechu je považována střecha, která má sklon od vodorovné roviny větší než 20°. U šikmé střechy musí mít komín s přirozeným tahem ústí nejméně 650 mm nad hřebenem, popř. větrným úhlem podle zásad uvedených na obrázku.

6.7.1.2 Za šikmou střechu je považována střecha, která má sklon od vodorovné roviny větší než 20°. U šikmé střechy musí mít komín s přirozeným tahem ústí nejméně 650 mm nad hřebenem, popř. větrným úhlem podle zásad uvedených na obrázku.

6.7.1.3 Jestliže jsou ve střešní rovině šikmé střechy umístěna okna vikýřů obytných místností, musí být výška ústí komína nad nejvyšším bodem okna nejméně 1 000 mm, u oken ve vzdálenosti rovné nebo menší než 1 500 mm. U střešních oken je oblast, kde nesmí být umístěn komín vymezená plochou 1 000 mm do stran, 2 000 mm pod oknem a 1 000 mm nad oknem. Výška komínů musí být nejméně 1 000 mm nad rovinou střechy. Výška komínů ale nesmí být menší, než stanoví 6.7.1.2.

6.7.1.4 U přetlakových a vysokopřetlakových komínů, s přetlakovým odvodem spalin, může být výška vyústění nad rovinou střechy snížena až na 500 mm podle obrázku 6, pokud je přetlak v ústí komína větší než 25 Pa. Stejná výšková podmínka platí i pro podtlakový komín, kde je podtlak v komíně vytvořen ventilátorem namontovaným na ústí komína. V oblastech s výskytem sněhu v zimním období musí být výška vyústění upravena podle místních podmínek.

6.7.1.5 Za plochou střechu je považována střecha, jejíž sklon od vodorovné roviny je menší než 20°. Nad plochou střechou budovy nebo nad atikou ploché střechy musí být ústí komína ve výšce nejméně 1 000 mm (obrázek 7). U přetlakových a vysokopřetlakových komínů může být tato výška snížena na 500 mm, při dodržení podmínek 6.7.1.4.

Vliv sousední budovy na ústí komína, se uvažuje, pokud jsou splněna výše uvedená kritéria:

  • vodorovná vzdálenost mezi ústím a budovou je menší než 15 m

  • při pohledu od ústí komína na vodorovnou šířku budovy se vytvoří úhel větší než 30°

  • při pohledu od ústí komína je převýšení budovy nad vodorovnou rovinou pod úhlem vyšším než 10°

6.7.1.7 Vliv sousední budovy nebo jiné přírodní překážky (skála apod.) na ústí komína, podle obrázku 9, se uvažuje pokud:

  • vodorovná vzdálenost L mezi ústím a budovou je menší než 15 m; a

  • při pohledu od ústí komína na vodorovnou šířku budovy se vytvoří úhel  větší než 30°; a

  • při pohledu od ústí komína je převýšení budovy nad vodorovnou rovinou pod úhlem vyšším než 10° (úhel ).

Pokud jsou splněna výše uvedená kritéria, musí se u komínů s přirozeným komínovým tahem připočítat ztráta účinkem větru hodnotou 25 Pa.

6.7.2.1 Krycí deska komína musí být z materiálů nehořlavých (4.5a) a odolných proti mrazu, povětrnostním vlivům a účinkům spalin.

Krycí deska se provádí obvykle z monolitického betonu tloušťky nejméně 60 mm, s hladkým povrchem. Doporučuje se opatřit monolitickou desku ocelovou výztuží.

6.7.3.1 Komínový nástavec musí být z materiálů podle 6.3.2 až 6.3.8. U vícevrstvých komínů musí být komínový nástavec tepelně izolovaný. U jednovrstvých komínů se tato úprava doporučuje.

6.7.3.2 Komínový nástavec má mít stejný hydraulický průřez jako komínový průduch. Není-li to z technických důvodů možné, musí mít alespoň stejnou plochu průřezu. Osazuje-li se komínový nástavec s jiným tvarem průřezu než-li má komínový průduch, musí být přechod mezi různými tvary průřezu proveden pozvolna, v délce rovnající se nejméně dvojnásobku největšího rozměru světlého průřezu komínového nástavce. Osa komínového nástavce musí být totožná s prodlouženou osou komínového průduchu (obrázek F.1 v příloze F)

6.7.4.2 Spalinové ventilátory musí splňovat následující podmínky:

– ventilátor pro plynové a olejové tepelné spotřebiče musí být vzájemně blokován s tepelným spotřebičem pro případ poruchy tahu, podle pokynů výrobce tepelného spotřebiče;

  • v případě poruchy ventilátoru u systému automatického spalování pevného paliva musí být spalinová cesta navržena tak, aby byla schopna odvést zbytkové spaliny do volného ovzduší;

  • komín s přirozeným tahem běžící bez ventilátoru má mít kapacitu odvádět spaliny vzniklé při 20 % jmenovitém výkonu tepelného spotřebiče na pevné palivo, který má rychlou odezvu spalování, například kotel s přívodem paliv samospádem.

6.7.5.2 Komínová lávka musí mít šířku pochůzné plochy nejméně 250 mm (v souladu s 5.2 ČSN EN 516:2006) s přístupy podle 6.7.5.3. Komínová lávka musí mít na straně odvrácené od plochy střechy ocelové zábradlí vysoké 1 000 mm. Ve výšce 500 mm od úrovně pochůzné plochy musí mít zábradlí vodorovnou tyčovou výplň. Průchozí šířka mezi zábradlím a komínem nebo jinou konstrukcí má být 600 mm, ale nesmí být menší než 400 mm (obrázek 11). Pochůzná plocha musí být na straně přivrácené ke střeše nejméně 100 mm nad odtokovou plochou střešní krytiny. Komínové lávky, které zároveň slouží jako přístupové komunikace mezi jednotlivými komínovými tělesy, musí být vždy opatřeny zábradlím. Způsob kotvení komínové lávky musí být posouzen statickým výpočtem





Jak správně topit

Miloslav

Zdroj: Ministerstvo životního prostředí 

            Nemovitostprofi

Vytápění pevnými palivy je jedním z nejvýznamnějších zdrojů emisí znečišťujících látek, dodržením zásad správného vytápění je možné dosáhnout výrazného snížení těchto emisí.

Stručné informace o správném vytápění najdete v publikaci MŽP “Jak správně topit a ušetřit” (PDF, 4 MB)

I při dodržování všech níže uvedených zásad správného vytápění platí, že spalovací zdroje na pevná paliva, tedy kotle, kamna a krby, zůstávají velmi významným zdrojem emisí znečišťujících látek (především prachových částic (PM10 a PM2,5) a na ně navázaného benzo(a)pyrenu).

1. Palivo

V kotli či kamnech je nutné používat pouze takové palivo, které určil výrobce zdroje (kotle, kamen, krbu) a se kterým byl zdroj testován při uvádění na trh. Mezi nejčastější chyby ve výběru paliva patří spalování hnědého uhlí v litinových kotlích, které byly konstruovány pro černé uhlí nebo jen koks, případně nedodržení předepsaného maximálního obsahu vody v palivovém dřevě, nebo použití uhlí jiné zrnitosti nebo dokonce uhelných sort, jejichž spalování je zákonem zakázáno (hnědé energetické uhlí, lignit, proplástky a uhelné kaly).

Pokud došlo k dodání paliva, které nesplňuje kvalitativní parametry, je možné se obrátit se stížností na Českou obchodní inspekci (od r. 2018 je limitován i obsah jemných prachových složek uhlí). Při spalování dřeva je nutné zachovat předepsanou velikost kusů a vyhnout se spalování např. dřevní štěpky v kotlech na kusové dřevo. Nejvýznamnějším parametrem kusového dřeva je jeho vlhkost, kde vyšší vlhkost vede nejen k vyšším emisím znečišťujících látek, ale i ztrátám tepla (všechnu vodu je nejprve nutné bez užitku odpařit). Horší hoření pak vede k zanášení kotle i spalinových cest (komínu a kouřovodu) a větší spotřebě dřeva. Optimální je skladovat dřevo v zastřešeném, ale provětrávaném, dřevníku izolovaném od země, a to minimálně dva roky. U dřevěných pelet pak doporučujeme volit kvalitní, certifikované pelety. Pelety horší kvality mohou vést například k poškození podavače paliva a nemusí zajistit požadovaný výkon kotle.

Spalování odpadu vede zpravidla jen k malé finanční úspoře, ale kromě toho, že se jedná o porušení zákona o ochraně ovzduší pod pokutou, je to především velmi nezodpovědné chování. Při spalování odpadu mohou vznikat a do ovzduší unikat nebezpečné látky, současně je obtížné zachovat správný průběh procesu hoření, může docházet k nedokonalému hoření, které způsobí zanášení spalinových cest. Zdroj, ve kterém je odpad spalován, může být poškozen jak přílišným a nárazovým tepelným zatížením, tak zvýšenou korozí. Odpadem jsou nejen zbytky plastů a papíru z domácností, ale také zbytky dřevěných výrobků (nábytek, okna, krovy, pražce apod.), které jsou kontaminovány mořidly či barvami. Některé starší kusy dřeva mohou být ještě mořeny nebezpečnou rtutí nebo karcinogenními dehtovými látkami. Naopak současné standardní euro-palety většinou nejsou chemicky ošetřeny a je tak možné je spalovat. Nelegálním spalováním odpadu je také spalování použitých minerálních olejů ve speciálních hořácích.

Pokud máte možnost spalovat více druhů pevných paliv, můžete přizpůsobit volbu paliva aktuální situaci kvality ovzduší nebo rozptylovým podmínkám, nebo na další topnou sezonu koupit palivo s nižším dopadem na ovzduší. Při zhoršených rozptylových podmínkách volte sušší a tvrdší dřevo, nebo nahraďte kusové uhlí uhelnými briketami, nebo nejlépe kvalitními lisovanými dřevěnými briketami či koksem. U automatických kotlů pak můžete vyměnit uhlí za dřevěné pelety. Pokud můžete, ideální je v těchto situacích využít elektřinu nebo zemní plyn a vyhnout se například přitápění v krbu.

2. Zdroj

Základním parametrem zdroje je jeho výkon, který musí odpovídat tepelné potřebě vytápěného domu, pokud došlo například k zateplení či k výměně oken díky čemuž se potřeba tepla snížila, je zdroj naddimenzován a bude velkou část roku provozován při příliš nízkém výkonu a s vyššími emisemi. Tento problém lze řešit instalací akumulační nádoby.

Zdroji musí také odpovídat spalinové cesty (kouřovod a komín), které musí splňovat požadavky na teplotu a tah. Při každé změně zdroje je nutné provést revizi spalinové cesty kominíkem. Výměnu zdroje je však vhodné s kominíkem konzultovat předem, protože moderní kotle jsou poměrně náročné na tah komína a dosahují nízkých teplot spalin a dodatečné řešení tohoto problému může být velmi obtížné. Naopak při silném či kolísavém tahu komína může velmi pomoci instalace jednoduchého a relativně levného regulátoru tahu.

Instalaci zdroje přenechte prověřeným odborníkům, a to především u moderních kotlů. U starších kotlů může instalaci ověřit technik při kontrole technického stavu a provozu zdroje, jejíž provedení je povinné každé 3 roky. Doporučujeme nechat provést kontrolu jiným technikem, než který zdroj instaloval. Zajistěte dostatečný přívod vzduchu ke kotli – spalování paliv vyžaduje velké množství vzduchu. Výměna nebo jen zavření okna do kotelny může vést ke špatnému provozu kotle. U lokálních topidel (kamen, krbů) je tento problém ještě častější a ideální je zajistit samostatný, externí přívod vzduchu, a to především u nových či rekonstruovaných domů.

V současnosti jsou na trh dodávány pouze kotle splňující požadavky Ekodesignu. Současně jsou kotle (dle ČSN EN 303-5) zařazovány dle emisí a účinnosti do tříd 1 – 5, kdy kotle tříd 1 a 2 bude od září roku 2022 zakázáno používat. Splnění vyšších tříd je u některých kotlů s ručním přikládáním podmíněno instalací akumulační nádoby, díky které nemusí být zdroj provozován při sníženém výkonu, jenž zpravidla vede k vyšším emisím.

3. Obsluha

Zvláště u moderních zdrojů začněte podrobným přečtením návodu, a předepsané postupy dodržujte, ty se mohou od starších kotlů velmi lišit. Zásadní je u kotlů s ručním přikládáním zátop a přikládání, kdy vzniká největší množství emisí a i zdánlivě drobné odchýlení od předepsaného postupu může tyto emise významně zvýšit. Problém může nastat také při přiložení příliš velkého množství paliva v situaci, kdy již není zajištěn odběr tepla (a akumulační nádoby jsou již nabité). V této situaci pak kotle se spalinovým ventilátorem přejdou do určitého nouzového stavu, při kterém palivo dohořívá za malého přístupu vzduchu a vysoké produkce emisí. U jednoduchých či špatně zapojených kotlů může tento stav být i nebezpečný.

Pokud používáte pevná paliva jen doplňkově, omezte jejich použití při zhoršené kvalitě ovzduší, nebo zhoršených rozptylových podmínkách (informace jsou dostupné např. zde).

Pokud nejste s provozem kotle spokojeni, nebo si na Vaše topení stěžují sousedi, může se jednat o snadno odstranitelný problém, který ovšem vede ke zvýšenému znečišťování ovzduší. V takovém případě se obraťte na odborníky (kominíka či odborně způsobilou osobu k provádění kontrol technického stavu a provozu zdrojů, kterou můžete najít zde).

4. Údržba a nastavení

V souladu s návodem dodržujte předepsanou údržbu! Každý kotel vyžaduje pravidelné čištění teplosměnných ploch – výměníku, čímž se zvýší jeho účinnost a tedy míra využití energie paliva. Nejméně v termínech daných vyhláškou provádějte čištění a každoroční kontrolu spalinových cest (komína a kouřovodů). Vyhněte se však chemickým prostředkům na čištění komína s obsahem mědi, jejich použitím vzniká velké množství toxických dioxinů.

Každou závadu ihned odstraňte – nedoléhající či chybějící spalinová klapka nebo netěsnící dvířka kotle či kamen (chybějící či opotřebované těsnění) mohou významně ovlivnit přístup vzduchu a tím zhoršit kvalitu spalování. Neřešená závada pak může vést k dalším problémům.

Nastavení zdroje u moderních kotlů přenechte odborníkům a nezasahujte do něj, pokud si nejste jisti tím, co děláte. Změny nastavení vstupní a výstupní teploty kotle, otáček spalinového ventilátoru nebo rychlosti přikládání automatického hořáku mohou mít komplexní dopad na činnost zdroje. Často dobře míněný zásah (např. zvýšení účinnosti snížením teploty vody) může vést k negativním dopadům. K optimálnímu nastavení a provozu kotle je vhodné instalovat spalinový teploměr a udržovat teplotu spalin v předepsaném rozsahu. Moderní kotle však dosahují vysoké účinnosti mimo jiné snížením teploty spalin, což však za určitých okolností může mít negativní dopady na vlastní spalovací proces. Někdy je tak vhodnější obětovat část tepla zvýšením teploty spalin a zajistit tím lepší hoření.

Více informací ke správnému topení je možné nelézt např. na stránkách Smokemana nebo na zvláštní webové stránce provozované Moravsko-slezským krajem https://lokalni-topeniste.msk.cz

Řešení problémů s obtěžováním kouřem ze spalování paliv

Zákon o ochraně ovzduší a další legislativní předpisy ČR poskytují občanům možnosti, jak se bránit obtěžování kouřem způsobeným spalováním materiálů, ať se jedná o paliva v kotlích či topidlech (kamna, krby) či biomasy v otevřených ohništích, nebo nelegální spalování odpadů.

Ke kontrole a vymáhání příslušných ustanovení zákonů, pokud se jedná o zdroje do 300 kW jmenovitého tepelného příkonu, jsou oprávněny obce s rozšířenou působností. V případě podání stížností se tedy obracejte na místně příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností. Tento úřad má možnost zjistit objektivní stav provozování těchto zdrojů, a to i s využitím možností provedení kontroly kotle či topidla v obydlí, přičemž v případech, kdy je to účelné, může odebrat i vzorky popela pro prokázání případného spalování odpadu. Dále si může obecní úřad vyžádat doklad o provedení kontroly technického stavu a provozu, udělovat sankce za porušení zákonných povinností či ukládat nápravná opatření ke zlepšení stávajícího stavu.

Více informací o této problematice je možné nelézt ve sdělení odboru ochrany ovzduší:

Zákaz starých kotlů

Dle § 17 odst. 1 písm. g) zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, v platném znění, bude od 1. 9. 2022 zakázáno provozovat spalovací stacionární zdroje na pevná paliva o jmenovitém tepelném příkonu do 300 kW včetně, které slouží jako zdroje tepla pro teplovodní soustavu ústředního vytápění a které nejsou navrženy rovněž pro přímé vytápění místa instalace, v souladu s minimálními požadavky uvedenými v příloze č. 11 k tomuto zákonu. Příloha č. 11 obsahuje minimální emisní požadavky na spalovací stacionární zdroje pro oxid uhelnatý (CO), organické látky vyjádřené jako celkový organický uhlík (TOC) a tuhé znečišťující látky (TZL).

Požadavky přílohy č. 11 neplní staré kotle na pevná paliva, které jsou zařazeny do nižší než 3. třídy (dle ČSN EN 303-5). Třídu kotle je možné zjistit ze štítku kotle nebo návodu k použití, případně ji sdělí pracovník, který provádí pravidelnou kontrolu technického stavu a provozu kotle.

Pokud kotel nesplňuje alespoň třetí třídu dle výše uvedené normy, je nutné ho vyměnit co nejdříve, nejpozději k 1. 9. 2022. V současnosti je možné čerpat na jejich výměnu podporu z tzv. „kotlíkových dotací“.

Pokud plánujete výměnu starého kotle, doporučujeme postupovat následujícím způsobem:

a) Začít opatřeními na snížení tepelné potřeby domu, koupě zdroje tepla s nižším výkonem bude první úsporou, následně ušetříte každý rok za palivo nebo energie. Zateplení, ať již komplexní nebo dílčí (např. jen střechy), odstranění tepelných mostů, výměna dveří, oken, to vše jsou kroky, které je dobré provést před výběrem nového zdroje. Na částečné i komplexní zateplení a úsporná opatření lze dnes čerpat dotace z programu Nová zelená úsporám (více informací zde), a to i když je budete realizovat svépomocí. Pro výběr vhodných opatření je dobré se poradit s odborníky a nechat si provést snímání objektu infračervenou kamerou, která odhalí nejslabší místa domu, kudy odchází nejvíc tepla.

b) Nechat si zpracovat výpočet tepelné potřeby domu a návrh požadovaného výkonu nového zdroje.

c) S využitím kalkulaček dostupných zde případně na stránkách MSK zde, kde si můžete nastavit detaily výpočtu (např. v případě využití stávající otopné soustavy, komína apod.), zhodnotit všechny možné alternativy z pohledu jak investičních, tak provozních nákladů.

d) Zvážit dobře veškerá možná omezení, úskalí a výhody jednotlivých typů vytápění Jen namátkou: místní a časová dostupnost paliva – dostupnost tříděného uhlí pro domácnosti bude určitě klesat; možnost navýšení elektrického příkonu pro využití tepelného čerpadla; prostorové nároky na nový zdroj a jeho příslušenství – včetně akumulační nádoby nebo dřevníku pro skladování dřeva; použitelnost stávajícího komína s novým zdrojem – zde je vhodná již na začátku konzultace s kominíkem; využitelnost stávající otopné soustavy – i klasická otopná soustava může při správném zapojení nabídnout kondenzační provoz plynového kotle, u tepelného čerpadla je přechod na nízkoteplotní soustavu zpravidla nutný; nároky na obsluhu za celou dobu životnosti zdroje – dnes vám štípání dřeva nebo obsluha kotle může připadat jako příjemný pohyb, za 15 let to může být velká zátěž; možnost dálkového ovládání – u moderních zdrojů tepla běžný standard, u některých ale zatím nerealizovatelné; způsob využití domu – rekreační objekty a trvale obývané domy mají jiné nároky na způsob vytápění; dopady v případě prodeje domu, kdy některý typ vytápění může být výhodou a dostanete za něj dobře zaplaceno, v jiném případě to tak být nemusí.

e) Při vlastním výběru zdroje volit osvědčené, kvalitní značky. Některé kotle nebo tepelná čerpadla mohou sloužit více než 20 let, levnější značky nemusí vydržet ani 10 let. Nedívejte se pouze na cenu, ale i na udávané parametry (účinnost, hlučnost, topný faktor aj.), ale k těmto údajům buďte obezřetní, ne vše, co je na certifikátu musí být nutně pravda, věnujte pozornost i tomu, kde byl výrobek testován a certifikován.

f) Preferovat obnovitelné zdroje energie nebo nositele energie, kde lze přechod k obnovitelným zdrojům očekávat (elektřinu). A to nejen z důvodů ochrany světového klimatu, ale i proto, že fosilní zdroje energie mohou být v budoucnosti zdraženy nějakou formou zpoplatnění uhlíku.

Kotlíkové dotace

Tzv. „kotlíkové dotace“ jsou dotace z evropských fondů a jsou poskytovány krajskými úřady (dle vyhlášených výzev) na výměnu stávajícího nevyhovujícího kotle na pevná paliva, za nový, ekologičtější způsob vytápění. V poslední vlně kotlíkových dotací je možné si pořídit kotel na biomasu, tepelné čerpadlo nebo plynový kondenzační kotel. Žadatel může získat až 80 % způsobilých výdajů, fakticky se mu může vrátit až 127 500,- Kč. Do způsobilých výdajů spadají i náklady na novou otopnou soustavu, její rekonstrukci či projektovou dokumentaci. Jednotlivé výzvy pro své občany vyhlašují kraje.

Více informací k 3. výzvě naleznete na webových stránkách Státního fondu pro životní prostředí.

Kontrola technického stavu a provozu spalovacích stacionárních zdrojů

Dle § 17 odst. 1 písm. h) zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, v platném znění je povinností provozovatele zdroje provádět pravidelně (nejméně jednou za tři roky) kontrolu technického stavu a provozu zdroje (kotle). Tuto kontrolu musí provádět tzv. odborně způsobilá osoba, která je fyzickou osobou proškolenou výrobcem spalovacího stacionárního zdroje, od kterého má udělené oprávnění k instalaci, provozu a údržbě zdroje.

Více informací k tomuto tématu je uvedeno v často kladených otázkách.

Počátkem roku 2020 byla zpřístupněna pro provozovatele také databáze odborně způsobilých osob, která obsahuje všechny odborně způsobilé osoby v ČR, které jsou oprávněny ke kontrole zdroje dané značky a typu. Databázi naleznete na tomto odkazu: https://ipo.mzp.cz/ . Databáze umožňuje provozovateli vyhledat v mapě nejbližší odborně způsobilou osobu pro jeho značku a typ zdroje, a pokud nebude ochotna provést kontrolu za referenční finanční limit, který je stanoven vyhláškou (č. 415/2012 Sb.), může skrze databázi provozovatel komunikovat přímo s výrobcem zdroje, který by mu měl poskytnout odborně způsobilou osobu, která kontrolu ve finančním limitu bude schopna vykonat.

Výsledky z kontrol je odborně způsobilá osoba povinna od roku 2020 vkládat do integrovaného systému plnění ohlašovacích povinností (ISPOP), kde jsou k dispozici orgánům ochrany ovzduší. Informace pro výrobce zdrojů a odborně způsobilé osoby naleznete ve sdělení. Pro zjednodušení práce při ohlašování odborně způsobilých osob do ISPOP byl vytvořen jednoduchý postup pro ohlašování.