Autor: Miloslav

zdroj: estav.cz

Pořízení individuálně stavěných kamen nebo krbu je nemalou investicí na mnoho let, proto by měl být každý detail designu topidla promyšlený. Na zákazníka přitom čeká nelehký úkol – vybrat si ze široké nabídky povrchových úprav topidla, glazur, vzorů i formátů kachlů, a na základě doporučení kamnáře pak vyřknout svou představu o vzhledu topidla, které je dominantním estetickým prvkem domácnosti.

Kachlové variace

Moderní keramika nabízí českým kamnářům použití velkoplošných kachlů a keramických desek s různými povrchovými vzory, desény a glazurami. Rozměrová škála vyráběných kachlů umožňuje i různé kombinace. Například na lavice a opěráky lze použít velkoplošnou keramiku a na ostatních částech mohou být použity kachle menších formátů.

Velkoplošná keramika je vhodná především do moderních interiérů. Při projektování individuálně stavěného topidla umožňuje kombinaci nejen formátů, ale také barev a odstínů. Zdroj: archiv Cechu kamnářů ČR

Není-li zákazník příznivcem ornamentiky, je možné zvolit kachle hladké nebo s jednoduchým vzorem. Naopak pro milovníky historizujícího a retro vzhledu kamen nabízejí výrobci kachloví tradiční vzory.

Historizující design působí luxusně. Nabízí několik variant obestavby, a to ve stylu empíru, baroka nebo secese. Jádro kamen a zejména topeniště je přitom postaveno podle nejnovějších poznatků. Zdroj: archiv Cechu kamnářů ČR

Nabídka kachlů je široká ve formátech, vzorech i glazurách; tuzemské keramičky nabízejí až 80 barevných odstínů glazur. Možná je i výroba naprosto originální keramiky vyloženě na přání zákazníka.

Designová kachlová kamna s atypicky uzpůsobeným ohništěm, na něž je možný pohled z haly i z obývacího pokoje. Unikátní točité schodiště je součástí kamen, přičemž každý schod je jeden samostatný kachel. Zdroj: archiv soukromého kamnáře

Omítané variace

Použití kachlů je jen jedním ze způsobů úpravy povrchové plochy topidla. Další možností je například omítka. Omítané plochy nemusí být pouze bílé, ale lze je tónovat do různých barev a odstínů, a tím je vhodně přizpůsobit interiéru. Velmi oblíbená je i kombinace omítaných ploch s kachlovými.

K dostání jsou nejrůznější keramické dekorace, které mohou ozdobit omítané plochy. Má-li zákazník tvůrčího ducha, může si odekorovat topidlo podle svého vkusu. A vytvořit tak vlastní umělecké dílo. Zdroj: archiv Cechu kamnářů ČR

Přírodní variace

V poslední době se začínají objevovat také kamna a sálavé krby, jejichž teplosměnnou plochu tvoří přírodní kámen. Žula, mramor nebo například pískovec mají vlastnosti vhodné i pro použití na plášť těchto sálavých topidel. Rovněž z hlediska designu splňuje přírodní kámen požadavky na moderní i tradiční styl bydlení. Povrchová úprava kamene nabízí mnoho variant s nevídaným výsledným efektem: broušené, leštěné, kartáčované, satén, antik, opalované, štokované, patinované a další.

Těleso horkovzdušného krbu propojené s televizní stěnou je obloženo kamenným obkladem. Římsa před ohništěm a ukončovací římsa jsou potaženy přírodním pískovcem. Krb tak tvoří dokonalou symbiózu s interiérem. Zdroj: archiv soukromého kamnáře

Materiálový sortiment tedy díky své rozmanitosti nelimituje potřebnou kreativitu při projektování designu topidla. Velkým pomocníkem při tvorbě vzhledu kamen a krbů je 3D vizualizace, která patří dnes již k běžnému standardu; většina kamnářských firem využívá kreslící programy pracující v konstrukčním a ve 3D režimu. Vizualizace slouží také pro vytvoření lepší představy zákazníka. Celkový design kamen je totiž výsledkem spolupráce kamnáře a zákazníka, při níž je potřeba se vzájemně respektovat a hledat řešení. Výsledkem je pak naprosto originální, individuálně stavěné topidlo, které je designovým skvostem obydlí.

zdroj: estav.cz

Znáte to – jakmile je pár dní za sebou teplo, už aby byl venku gril a v lednici pár pořádných steaků, klobás a nějaká ta zelenina. Grilování je pro mnohé Čechy symbolem léta. Je to čas, kdy se žije, vaří a jí venku. A ti náročnější k tomu využívají venkovní kuchyň.

Prohlédnout fotogalerii4 fotografie

Samozřejmě, že venkovní kuchyně nabízejí celou škálu „spotřebičů“, nejen gril, ale také sporák i s troubou, otevřený krb, pec na pečení vhodnou pro přípravu pizzy, chleba a masa, nebo dokonce i udírnu s komínem. Zkrátka vše, co vám nabízí kuchyně v domácnosti, i něco navíc. Je to de facto několik venkovních staveb sloučených do jednoho celku podle představ majitele. Kamnáři, kteří se specializují na stavbu kuchyní, potvrzují, že je to právě gril v různé podobě a velikostech, co nechybí prakticky v žádné venkovních kuchyní.

Venkovní kuchyň se hodí jak k modernímu, tak tradičnímu, třeba víkendovému bydlení. Také provedení kuchyně je totiž možné v klasickém i moderním pojetí. Lze použít celou škálu povrchových úprav, ať už se jedná o omítky, kachle, kámen nebo v třeba nerez. Obzvlášť pracovní plochy jsou často provedené v přírodním kameni, nejvíce v žule. Stejně jako v případě individuálně navržených a stavěných topidel, při stavbě venkovních kuchyní se téměř meze nekladou.

Pravda, venkovní kuchyň si nemůže pořídit úplně každý. Je to velmi náročná a pracná stavba, která klade nároky nejen na zručnost, ale také na teoretickou znalost kamnáře. Je zapotřebí mnoha komponentů, materiálu a dobře odvedené práce. Proto se cena stavby pohybuje v řádech sta tisíců korun. Pro toho, kdo si ji nemůže dovolit, jsou na trhu firmy prodávající komponenty ke stavbě venkovní kuchyně. Ačkoli k tomu často dají člověku i nějakou tu dobrou radu, je pravděpodobné, že výsledek stavby „svépomocí“ zkrátka nedosáhne výsledku, jako kdyby venkovní kuchyň stavěl profesionál kamnář. Řešením pak také může být slevit ze svých požadavků a nechat si od kamnáře postavit venkovní kuchyň v jednodušším provedení, tudíž o něco levněji, přesto účelnou. V takovém případě lze vybavení kuchyně doplnit zakoupením mobilního grilu nebo malé mobilní pizza pece. Ten fantastický požitek z místa pro užitek a odpočinek zároveň, na čerstvém vzduchu za hezkých i deštivých dní, je velkým lákadlem, který nutí člověka o pořízení si venkovní kuchyně alespoň přemýšlet.

Kombinace omítky, nerezu a dřeva

Výhody:

• Několik praktických staveb pro přípravu pokrmů sloučených do jednoho estetického celku, který většinou bývá pýchou pána/paní domu
• Příprava pokrmů a stravování na čerstvém vzduchu
• V případě kuchyně kryté zastřešením možnost vařit a jíst venku i za špatného počasí

Nevýhody:

• Vysoká pořizovací cena
• Pokud není venkovní kuchyně zastřešená, je třeba ji zakrývat při nepřízni počasí, „zazimovat“ ji
• V některých případech hrozí neshody se sousedy, pakliže venkovní kuchyň sousedí v bezprostřední blízkosti jejich pozemku

Technické vychytávky:

• Foukání vzduchu pomocí ventilátoru pod gril. Díky tomu se gril zehřeje během několika málo minut, tudíž je téměř okamžitě provozuschopný.
• Sporák může zároveň sloužit jako ohniště udírny.

zdroj: estav.cz

Kamna a krby jsou vyhledávaným způsobem vytápění, ovšem majitelé nízkoenergetických objektů se někdy obávají, že by mohlo dojít k přehřívání místností, pokud by si pořídili právě kamna či krb. Akumulační kamna a sálavé krby mohou být dobrou volbou, která uživatelům nabídne pohodlnou obsluhu a příjemné teplo, musí být však odborně navržené a provedené.

Plášť nízkoenergetických budov je konstruován tak, aby kladl vysoký odpor prostupu tepla, čímž se dosahuje nízké potřeby tepelné energie i nízké tepelné ztráty. Tepelná ztráta běžného obývacího pokoje nízkoenergetického rodinného domu (6 × 5 × 2,5 m) se pohybuje kolem necelé jedné kilowaty. Tyto velmi nízké hodnoty kamnáře staví před poněkud paradoxní problém: Co s teplem?

Měření v kalorimetrické komoře prokázalo, že jsou akumulační kamna vhodná do nízkoenergetických objektů. Potřebujeme-li výkon kamen ještě snížit, postačí prodloužit interval přikládání. Během měření byly porovnávány výkonové křivky teplovzdušných krbových kamen a těžkých individuálně stavěných kamen. Zdroj: Výzkumné energetické centrum při VŠB Ostrava

Při vysoké účinnosti současných topidel se získá z 1 kg dřeva zhruba 3,25 kWh tepelné energie. Pro hodinovou tepelnou dotaci výše zmíněné místnosti tedy plně postačí spálení 0,31 kg dřeva. Takto miniaturizovanou spalovací komoru však dnešní kamnařina zatím nezná. Běžná ohniště mívají optimální dávku paliva od 2,5 kg výše. Z toho vyplývá, že se v nízkoenergetickém prostředí musíme rozloučit se všemi přímotopnými zdroji, jako jsou například teplovzdušné krbové vložky, neboť při jejich okamžitém výkonu by uživatele „griloval“ několikanásobek tepla, než je pro pohodové bydlení potřeba.

Jediná rozumná cesta proto vede utlumením okamžitého výkonu a uložením přebytku tepelné energie zároveň s precizním dimenzováním všech funkčních částí topidla. Nezbytná je minimalizace prosklení, kterým proudí nemalý podíl do vytápěné prostory, a vyřešení způsobu uložení tepla, ať už do konstrukce kamen, vodního akumulátoru či vytápěním dalších prostor domu.

Modelový příklad provozu akumulačního topidla v číslech:

Dávka paliva na jednu periodu (12 hodin): 3,69 kg
Minimální akumulační hmotnost topidla: cca 400 kg
Velikost teplosměnných ploch s povrchovou teplotou 40 – 50°C: 1,5m×.
Poznámka: U hypokaustních staveb je vhodný až dvojnásobek velikosti teplosměnné plochy. Povrchová teplota se tak sníží na uživatelsky velmi příjemných 25 – 30°C.

Stačí zatopit jednou denně

Při tepelné ztrátě kolem jedné kilowaty a akumulaci 12 hodin lze již postavit spalovací komoru rozumných parametrů a následný akumulační korpus odpovídající výkonu ohniště. Standardní doba akumulace kamen je 10 – 12 hodin, nízkoenergetické prostředí však přímo podbízí myšlenku vyšší akumulační doby. Při zvýšení akumulační hmotnosti na dvojnásobek (v modelovém případě cca 800 kg) prodloužíme akumulační dobu (periodu přikládání) na velmi komfortních 24 hodin.

Při stejné velikosti plochy pláště se však musí zvýšit jeho tepelný odpor, což se řeší zvýšením tloušťky vyzdívky. U hypokaustů kamnáři zvyšují tloušťku stěny tahového systému, případně používají materiály s větší objemovou hmotností (tedy větší tepelnou kapacitou). Zde je třeba připomenout, že se zvyšující se akumulační schopností topidla vzrůstá i doba reakce při studeném startu. Proto je vhodné takováto topidla využívat výhradně pro trvalý provoz, kde naopak vysoká akumulace znamená stálý tepelný komfort.

Teplo lze uložit do vody

Ohněm uvolněnou tepelnou energii je rovněž možné využít tak, že ji uložíme do akumulační nádrže. Pokud je spalovací komora topidla konstruována tak, že větší část výkonu předává do vody, lze takto snížit okamžitý výkon do místnosti a zkrátit akumulační periodu. U takto konstruované teplovodní vložky je možné také počítat s o něco větším prosklením topeniště. V tomto případě je nutné vzít v úvahu komplex tepelných ztrát celého objektu a správně naladit redistribuci tepla oproti výkonu zdroje, tedy topidla. Ani vodní akumulační nádrž totiž nemá neomezenou kapacitu.

Kamna vytopí i více místnostní

Třetí možností, jak pracovat s uvolněným teplem, je jeho přímá distribuce do dalších vytápěných prostor pomocí hypokaustu, což je uzavřený teplovzdušný systém. Celková akumulační hmotnost může být buď soustředěna ve zdrojovém topidle, nebo jí lze rozdělit do jednotlivých tepelných výměníků ve vytápěných místnostech. Přes fakt, že hypokaust je do značné míry „samoregulační“, i zde pro kamnáře platí nutnost velmi pečlivého dimenzování jak celkového výkonu, tak jednotlivých tepelných výměníků. (Při sériovém zapojení se můžeme se samoregulací rozloučit.)

U sériových výrobků je nutné hlídat přehřívání

Na trhu se již začínají objevovat stavebnice, případně i celá hotová přenosná topidla, u kterých jejich výrobci respektují právě potřeby nízkoenergetických budov. Často se zde setkáváme s rozložením výkonu spalovací komory na dvě až tři po sobě jdoucí přiložení. Součet těchto dílčích výkonů pak naplní tepelnou kapacitu topidla, ale zároveň umožní prodloužit sledování ohně po celý večer. Je to podobný způsob, jakým řeší naše ČSN 734230 problematiku akumulačních krbů. Proto je zde nutné brát zřetel na výkon proudící sklem, aby nedocházelo k lokálnímu přetopení po dobu hoření.

Ve všech případech vytápění nízkoenergetických objektů lokálními topidly je nutné svěřit volbu topidla a jeho dimenzování renomovanému odborníkovi.

Tip:

Databázi profesionálních kamnářů sdružených v celostátní organizaci Cechu kamnářů ČR naleznete na webových stránkách www.cechkamnaru.cz.

zdroj: estav.cz

Máte chatu či rodinný dům s krbovou vložkou a chcete teplo přivádět i do dalších místností – nejčastěji v patře objektu? Častým řešením, které napadne nejednoho stavebníka je udělat nad topidlem otvor do stropu. Záměrem je pouštět teplý vzduch do horní místnosti. Není to však tak jednoduché, je potřeba dodržet základní zásady fyziky. Proč takové řešení někdy nefunguje a co udělat pro to, aby bylo funkční?

Prohlédnout fotogalerii1 fotografie

Pan Zdeněk se na tento problém zeptal naší redakce. Věříme, že nefunkční domácí řešení hnaného vzduchu do patra nebude trápit jen jeho, a bude zajímat více čtenářů, přinášíme odpověď v dnešním článku.

Pan Zdeněk se zeptal: „Nad krbovou vložku do volného prostoru jsem dal hliníkovou hadici a odvedl do prvního patra, dole u krbové vložky mám otvor pro přívod vzduchu. Problém je v tom, že odvod teplého vzduchu do patra nefunguje, vzduch mi proudí opačně – studený z patra dolů. Proč?“

Odpověď Ing. Josefa Hodbodě, redaktora oboru vytápění z TZB-info.cz

Vzduch neproudí sám od sebe, musí jej k tomu něco nutit. Pokusím se vám vysvětlit alespoň základní princip, který snad vysvětlí proč vaše řešení nefunguje dle představ.

Vzduch musí cirkulovat

Za prvé jde o pohyb vyvolaný rozdílnou teplotou vzduchu v místech, které spojují konce potrubí. Chladný vzduch má větší hustotu neboli měrnou hmotnost. Teplejší vzduch má menší měrnou hmotnost. Pokud jsou tedy dva prostory s různou teplotou vzduchu propojeny potrubím, tak chladnější vzduch bude mít tendenci potrubím klesat dolů a teplejší stoupat vzhůru. Tento proces nastane, pokud síla vznikající nestejnou teplotou vzduchu bude tak velká, aby překonala odpor proudění vzduchu nejen v daném potrubí, ale i na cestě opačným směrem, okolo potrubí. To může být ve vašem případě například přes dveře, schodiště atp. Přírodní proces si vždy vybere pro něj tu energeticky výhodnější variantu.

Teplý vzduch jde pryč, nebo nahoru jinou cestou

Přestože máte spodní konec potrubí v místnosti s teplejším vzduchem a horní konec potrubí v místnosti s chladnějším, tak si vzduch ke svému proudění našel pro něj výhodnější cestu. Nejpravděpodobnějším vysvětlením bude to, že z horní chladné místnosti proudí trubkou dolů, kde se ohřívá a pak zřejmě stoupá nahoru prostorem schodiště a ven z domu spárami u oken, dveří. Ven unikající teplý vzduch vyvolává v domě mírný podtlak, a je proto nahrazován venkovním vzduchem chladnějším, který je nasáván přes různé netěsnosti, spáry do horní místnosti. Tam klesá k podlaze a pak trubkou dolů. Z hlediska odporu proudění je zřejmě pro vzduch nejméně náročná cesta z místnosti nahoře dolů potrubím, než opačně. Venku je  nižší teplota, než má vzduch stoupající vzhůru a svislý prostor schodiště vytváří komínový efekt.

Teoretické schéma, jak nechat přirozeně cirkulovat vzduch od topidla do horní místnosti. Funkčnost vždy bude záležet na úniku vzduchu okolními místnostmi či do exteriéru (netěsnostmi oken), na dimenzi potrubí a na dalších vzduchotechnických zařízeních (například digestoř v kuchyni). Celému systému může pomoci vsazení ventilátoru, který bude nuceně hnát vzduch do patra.

Teoretické schéma, jak nechat přirozeně cirkulovat vzduch od topidla do horní místnosti. Funkčnost vždy bude záležet na úniku vzduchu okolními místnostmi či do exteriéru (netěsnostmi oken), na dimenzi potrubí a na dalších vzduchotechnických zařízeních (například digestoř v kuchyni). Celému systému může pomoci vsazení ventilátoru, který bude nuceně hnát vzduch do patra.

Řešení 1: Umožnit vzduchu přirozeně proudit

Pokud to není příliš stavebně náročné, tak pomoci by mohlo propojení místnost spodní i horní ještě jedním potrubím, aby byla umožněna snadná cirkulace vzduchu mezi oběma místnostmi a nikoliv alternativní, nežádoucí cesta okolo. Potrubí pro proudění vzduchu směrem nahoru by mělo začínat pod stropem spodní místnosti v její nejteplejší části a vést k podlaze horní místnosti, kde je nejchladnější vzduch. Druhé potrubí pro proudění vzduchu směrem dolů by mělo začínat rovněž u podlahy horní místnosti, ale co nejdále od potrubí směrem nahoru a vést pod strop dolní místnosti, rovněž co nejdále od konce prvního potrubí. Možná by mohlo pomoci prodloužit trubku směrem nahoru až ke stropu horní místnosti nebo naopak trubku směrem dolů až k podlaze spodní místnosti, aby se zvětšil komínový efekt vznikající v trubce. Pokud celé řešení nepodrobíte výpočtu, tak vám  nezbyde nic jiného, než řešení odzkoušet. Hodně bude záviset na průměru zvoleného potrubí.

Řešení 2: Vzduch hnát do místnosti ventilátorem

Druhou možností, proč vám řešení nefunguje, by mohla být činnost větracího systému. Nucené větrání spojené s činností ventilátoru může být příčinou opačného proudění vzduchu, než očekáváte. Pak by bylo nutné prověřit větrací systém a provést žádoucí úpravy. Problém by šlo řešit i instalací velmi tichého ventilátoru do stávající trubky potrubí pro vzduch a tím obrátit nežádoucí směr proudění vzduchu potrubím žádaným směrem nahoru a pak přes schodiště, dveře atp. směrem do spodní místnosti. V dnešních podmínkách energeticky velmi úsporných ventilátorů by nešlo o nijak vysoké náklady za elektřinu pro provoz ventilátoru.

Rozhodující by byla pořizovací cena a možná, byť velmi malý, hluk. Ovšem i tak je nutné myslet na potřebu cesty vzduchu směrem zpět do spodní místnosti, tedy aby dveře nebyly úplně těsné atd.

zdroj: estav.cz

Jak správně topit kusovým dřevem v kamnech či krbu není věda, přesto je však nezbytné dodržovat pravidla správného topení. A to nejen kvůli šetrnosti k životnímu prostředí a ohledu na topidlo, ale také kvůli vlastní peněžence. Správná obsluha kamen a krbů má totiž zásadní podíl na jejich výkonu a účinnosti. Navíc při nevhodném použití paliva může dojít i k nevratnému poškození topidla.

Mám ty kusy dřeva vyskládat nějak na sebe po celé ploše topeniště, nebo do pyramidy? Mám to „škrtnout“ shora nebo zezdola? Otázky, při kterých někdy může majitel topidla znejistět. Aby na ně dokázal správně odpovědět, musí se řídit typem topeniště svých kamen či krbu. Základní rozdělení topeniště je na roštové a bezroštové.

Správné zatápění (studený start)

Má-li topeniště rošt, proudí spalovací vzduch k palivu právě tímto roštem z prostoru popelníku. Zápal paliva se proto provádí zezdola tak, aby byl bod zápalu v toku proudění vzduchu. V případě bezroštového topeniště se naopak provádí zátop shora, a to i s ohledem na rychlejší ohřev komínového systému. Zdroj zápalu je totiž v toku vzduchu, čímž je nástup teploty rychlejší. V současné době kamnáři používají ve svých stavbách také moderní biotopeniště, v němž je vzduch přiváděn ze stran po obvodu celého topeniště. Také v něm je správné zatápět shora.

Odborníci z Cechu kamnářů ČR radí:

Pro zatápění používejte měkké dřevo, má menší hustotu, tedy i nižší zápalnou teplotu, proto rychleji prohořívá. Pro další přikládání používejte tvrdé dřevo, popřípadě mix měkkého a tvrdého.
Pokud požadujeme rychlejší vývin energie při spalování, použijeme menší kusy paliva a naopak. Drobnější polínka mají větší povrch (reakční plochu) a shoří rychleji. Výkon je stejný, pouze se předá v kratším čase v důsledku intenzivnějšího hoření, což není optimální. Naopak příliš silná polena sice dlouho hoří, avšak v důsledku špatného okysličování je spalování hořlavých látek méně dokonalé.

Při zatápění platí obecná zásada rozmístit jednotlivé kusy paliva tak, aby umožnily přístup vzduchu a optimální prohořívání. Pro bezroštové topeniště se doporučuje skládat palivo formou takzvané sítě, kdy dva popřípadě více kusů položíme vedle sebe s dostatečným odstupem, druhou vrstvu kolmo k první, třetí vrstvu kolmo k druhé atd.

S ohledem na cirkulaci vzduchu se postupuje jinak v roštovém topeništi s přívodem vzduchu v dolní části. Aby došlo k rychlejšímu hoření, a tím i k prohřátí komínového systému a dostatečně rychlému zvýšení komínového tahu, je optimální narovnat při zatápění palivo do tvaru pyramidy.

Má-li však roštová kamnová nebo krbová vložka teplovodní výměník, ani tehdy není pyramida vhodným způsobem zatápění. Pro zajištění maximálního výkonu se doporučuje po celé ploše topeniště rovnoměrně rozprostřít palivo, jehož žár tak zahřívá soustavu svislých trubek teplovodního výměníku právě nad plochou topeniště.

Při zatápění (i při přikládání) je důležité nepřekročit maximální množství paliva, které v případě certifikovaného topeniště krbové a kamnové vložky uvádí výrobce, v případě individuálně navrženého a stavěného topidla tento údaj vyplývá z informací v písemném návodu na obsluhu od kamnáře, který topidlo stavěl. Optimální množství paliva je dáno konstrukcí a výkonem topidla.

Na podporu zatápění by se měly používat tuhé nebo tekuté podpalovače, nikoli noviny, které mohou zanášet spalinové cesty.

Odborníci z Cechu kamnářů ČR upozorňují:

Zásadní vliv na správný průběh hoření má použití dostatečně vysušeného paliva s optimální vlhkostí 15 – 20%. Podle způsobu uskladnění trvá jeden až dva roky, než usušíte měkké dřevo, o rok více pak v případě tvrdého dřeva. Na sušení má vliv také velikost kusového dřeva. Pro urychlení a rovnoměrnost vysušování se doporučuje rozseknout špalek podle průměru minimálně na dva a více kusů. Je důležité uskladnit dřevo tak, aby mohlo větrat, v opačném případě ho může napadnout plíseň. Nejste-li si jistí, zda je dřevo dobře vysušené, může vám pomoci měřič vlhkosti dřeva.

Správné topení (přikládání)

Pro další přiložení se doporučuje rozložení polen do „sítě“ bez ohledu na typ topeniště. To zajistí rovnoměrnější prohřátí topeniště. Ovšem pro někoho může být obtížné vyhodnotit situaci, jestli už nastal ten správný čas na přiložení. I v tomto případě se lze řídit danými principy.

Do individuálně stavěných akumulačních kamen se přikládá 1 dávka výpočtem stanoveného množství dřeva na dobu akumulace. Například pro krytí tepelné ztráty 3kW po dobu 12 hodin, při účinnosti 80%, musí být topeniště konstruováno na maximální dávku dřeva 11kg. To ovšem vypočítá odborník a uvede v návodu. V akumulačních kamen, kdy se další dávka paliva dává až po 12 hodinách, je nutné přistupovat ke způsobu přikládání jako v případě zatápění.

V případě akumulačního sálavého krbu se přikládá podle pravidla 1 – 1 – ½ (např.: 3kg, 3kg a 1,5kg). Přiložit je nutné v době, kdy je v topeništi stav zaručující bezpečné vzplanutí další dávky (žhavé uhlíky s malými plamínky) Množství dřeva v dávce stanoví v návodu na obsluhu topidla kamnář na základě výpočtu. Teplovzdušný krb vyžaduje opakované přikládání malých přikládacích dávek tak, aby se místnost nepřetápěla. Avšak při dávce dřeva alespoň minimální pro dané topeniště.

V případě krbové vložky nastane správný okamžik na přiložení do 15 až 30 minut od ukončení aktivního hoření a přechodu do žárového procesu. Pokud přiložíme palivo do krbové vložky předčasně, zvýší se teplota v komínovém systému, a tím se sníží účinnost systému. Když přiložíme později, dojde k poklesu výkonu natolik, že nezachytíme pokrytí tepelné ztráty vytápěného prostoru. Navíc pozdějším přiložením do krbové vložky s teplovodním výměníkem může docházet ke kondenzaci spalin, a tedy ke znatelnému snížení výkonu systému.

Odborníci z Cechu kamnářů ČR varují:

Přikládání vyšší dávky paliva než je dáno kamnářem nebo výrobce je tzv. přetápění – produkce vyššího výkonu, který není tepelný systém schopen absorbovat. Přebytečný výkon je následně odveden komínovým systémem do exteriéru, čímž se sníží účinnost topného systému. Kromě toho může dojít k nevratnému poškození či destrukci dílčích prvků, které tvoří topeniště a odvod spalin.

Velmi důležité je pak také optimální množství přiváděného vzduchu. Tyto informace jsou rovněž uvedeny v návodu k danému topidlu, kterým je třeba se vždy řídit.