volně zpracováno podle firmy Renome – autor Ing. Šimáček:

Každá nově navrhovaná stavba topidla by měla korespondovat s interiérem, do kterého je navrhována. A to nejen po stránce estetické, ale i technické. Měla by co nejvíce vyhovovat požadavkům zákazníka na budoucí způsob užívání.
Obě smluvní strany (zhotovitel i zákazník) musí mít na paměti omezující podmínky jednotlivých způsobů technického provedení (délky teplovzdušných rozvodů, výkon krbové vložky, dispozice požadovaných vytápěných prostorů, povrchové teploty tělesa).
Zvláště zdůrazňujeme zvýšenou opatrnost při navrhování do dřevostaveb.

Současně platné technické normy vymezují způsoby staveb a používané materiály a v následujících bodech uvádíme některé z nich.

• Pro tepelně namáhanou konstrukci tubusu krbu nelze používat technologii sádrokartonu v kombinaci s izolačními deskami s hliníkovým polepem. Výrobce garantuje pro spojovací lepidla pouze teploty do 100°C, technická norma ČSN 734230 – krby s otevřeným a uzavíratelným ohništěm z dubna 2004 stanovuje požadavky na stavbu krbů:

Pro návrh a stavbu má být zpracována projektová dokumentace v měřítku 1:10 nebo 1:20, která má obsahovat půdorys, svislý řez (pouze u krbů s otevřeným ohništěm), pohledy, tepelně technické výpočty (výkon spotřebiče u krbů určených pro vytápění) a další nezbytné údaje nutné pro stavbu a montáž krbů.

Každý dokončený krb musí mít návod na použití, který se předává odběrateli při předávání krbů s předávacím protokolem a záručním listem. Krbová vložka musí být certifikována.

Návod na použití krbů musí obsahovat např. – způsob užívání krbů, provozní údaje, provozní předpis, seznam příslušenství, bezpečnostní vzdálenost hořlavých předmětů od topidla podle ČSN 061008), spotřeba paliva pro časový úsek.

• Stěny i stropní konstrukce přiléhající ke krbu musí být nehořlavé a vlastnosti tepelné izolace stěny nesmí připustit vyšší povrchovou teplotu v místě krbu než +50 °C.
• Ve stěně, ke které je přistaven krb, nesmí být elektrické vedení, rozvod vody a plynu.
• V místnosti, kde je umístěn krb, nesmí být zařízení na odsávání vzduchu (digestoř), které by vyvodilo zpětný tah a únik spalin do prostoru s krbem. Klimatizace může být pouze přetlaková.
• Pro dobré hoření krbové vložky se doporučuje přivést vzduch do prostoru pod krbovou vložku z venkovního prostředí. Pokud toto nelze již stavebně provést, je nutné zajistit přísun vzduchu alespoň mikroventilací oken.
• Únosnost podlahy je požadována normou, bezpečnostní součinitel má hodnotu 1,5 (rovná, nehořlavá, pevná, např. betonová deska). Pod krbovým tělesem nesmí být tepelná izolace z měkkých materiálů (např.polystyrén), nesmí být zabudované rozvody podlahového topení.
• Pro tepelně namáhanou obestavbu krbové vložky lze používat různé materiály, které splňují technické podmínky stanovené výše citovanou normou – např. na bázi šamotu, liaporu, křemičitovápenatých desek, apod. Při použití silikátových materiálů (např. HEBEL, YTONG, YPOR apod.)
  musí být skladba ve směru od pláště krbové vložky následující: krb. vložka – vzduchová mezera – vrstva šamotu nebo izolačních desek – silikátový materiál.
• Pokud je na příslušný komínový průduch napojeno krbové těleso, nelze již na tento průduch
  připojit další spotřebič.
• Komínové těleso musí splňovat, po konstrukční stránce, podmínky příslušné normy ČSN 734201 pro komíny na tuhá paliva – potvrzeno revizní zprávou o technickém stavu komína a jeho parametrech provedenou odbornou kominickou firmou.

Příklad zpracování návrhu krbu:

půdorys

čelní pohled

boční pohledy

zpracováno podle firemního článku společnosti Schiedel :

Univerzální komínový systém by měl umět spolehlivě odvést od spotřebičů spaliny s nízkou i vysokou teplotou a zároveň být odolný při vyhoření sazí a také proti působení vlhkosti či kondenzátu. Vyprojektovat komín správných parametrů je inženýrská alchymie.

Jak se mění naše potřeby, mění se také zdroje tepla, které používáme. Logicky s tím se mění i komíny – například díky dokonalejší konstrukci spotřebičů jsou dnes výstupní teploty spalin nižší než dřív, což zase komínům nemusí dělat dobře. Uplatňují se výměníky tepla i účinná regulace přívodu vzduchu.

U kotlů nebo krbových kamen dochází stále častěji ke kondenzaci ve spalinové cestě. Ne vždy používáme ideálně suché dřevo, pokud je zároveň komín širší než je třeba, je kondenzace nevyhnutelná. I to musí projektanti komínů řešit.

Správný projekt výrazně zjednoduší použití systémových komínů, kde všechny podstatné části již předem vyřešila technická dokumentace výrobce. Projekt vedle konstrukce samotného komínu musí také určit, jaké budou průchody stropy a krovem budovy, ale také podmínky provozu a údržbu.

Komín je dost složitá věc: v jeho patě jsou zpravidla kondenzátní jímky, kontrolní nebo vybírací otvory, u třísložkových komínů mřížky pro zadní odvětrání. Pokud je součástí tělesa víceúčelová šachta, tak také revizní dvířka. A chybět by neměl přímý odvod kondenzátu. Důležitými prvky jsou vybírací nebo kontrolní otvory s dvířky. Kde se nedá komín čistit ze střechy, musí se vyprojektovat kontrolní nebo vymetací otvory třeba na půdě.

Nejlepší je, když komínové těleso je uvnitř dispozice a prochází střechou v oblasti jejího hřebene. Dříve byly komíny zakládány převážně v suterénu nebo ve sklepích, dnes je komínová pata založena často v úrovni obytného podlaží.

Přívod vzduchu pro spalování

Protože v nových dobře izolovaných a zateplených domech prostě „netáhne“, používají nezávislé spotřebiče komínové systémy, které vedle odvodu spalin zajistí současně i dostatečný přívod vzduchu pro spalování. Uzavřené spotřebiče označované také „turbo“ jsou nezávislé na vzduchu v místnosti a připojují se ke komínu dvouplášťovými soustřednými kouřovody. Funguje to tak, že vnitřní keramická vložka odvádí spaliny od kotle a volným prostorem mezi vložkou a komínovým pláštěm se přivádí spalovací vzduch, který cestou předehřívá teplo z odváděných spalin.

Dimenzování

Správný návrh průřezu komína je základ. Ve spojení s dobře navrženou tepelnou izolací zajišťuje dostatečnou teplotu spalin komínového ústí. A správný komín vedle technických dat musí zohlednit také nadmořskou výšku, vliv okolní zástavby nebo terénu, a také například možné účinky větru.

Samostatnou kapitolou jsou společné komíny pro odvod spalin od více spotřebičů. Současný sortiment spotřebičů paliv je navíc natolik široký, že se sice orientačně vyjde z návrhových diagramů a tabulek, ale správný průřez komína se stejně , přičemž nic se nejen z důvodů ekonomického provozu, ale i naší bezpečnosti musí přesně spočítat.

Vybrat správný komín je věda

V současných komínových „skládankách“ se uplatňuje řada materiálů: jako vnitřní komínové vložky se používá nejčastěji keramiky, nerezové oceli a plastu. Optimální komín bychom měli zvolit podle spotřebiče paliv. Při stavbě nového domu bývá velkou výhodu univerzální komínový systém použitelný pro otopný systém na pevná, kapalná, i plynná paliva.

Dalším kriteriem je životnost. Když stavíme rodinný domek, předpokládáme, že komín bude sloužit stejně dlouho, jako objekt, což lépe splňují keramické než kovové komíny. Naopak v případech, kdy je komín určen výhradně pro určitý konkrétní spotřebič se již při návrhu předpokládá, že s výměnou spotřebiče bude zřízen i nový komín, tedy nejlépe lehký třívrstvý nerezový systém.

Do zděných objektů zapadá technologie stavebnicových komínových systémů z komínových tvárnic a keramických vložek. Pro stavbu, která nepoužívá mokré procesy, lze použít komínový systém montovaný suchou cestou. Pro montované domy jsou k dispozici prefabrikované keramické komíny, které se ze dvou nebo více dílů na stavbě jednoduše osadí a smontují.

Komíny v novostavbách mají být přímé, bez úhybů, což se ale nedá dodržet vždy při rekonstrukcích, takže tam bývají spíš než keramika používány nerezové systémy.

Jaké spotřebiče na který komín

Správně navržený komín s odpovídajícím průměrem průduchu je důležitým předpokladem pro optimální funkci připojených spotřebičů. Komíny jsou samostatné, kde je do jednoho průduchu připojen pouze jeden spotřebič, nebo společné pro spotřebičů více. Pravidla a způsob připojování popisují a řeší technické normy.

Obecně pro spotřebiče na pevná paliva běžně vyhoví keramické systémy a systémy nerezové, určené pro podtlakový provoz a s odpovídající odolností vůči korozi. Pro spotřebiče na kapalná paliva vyhovují bez problému systémy keramické a spotřebiče na plynná paliva mohou být připojeny do komínů keramických, nerezových a – což je jistě zajímavé – také v některých případech plastových.

Komíny pro spotřebiče nezávislé na vzduchu v místnosti jsou jiné: buď musí vzduch protiproudem jít například volným prostorem mezi vnitřní komínovou vložkou a komínovým pláštěm, nebo samostatnou šachtou, přidruženou ke komínovému průduchu. Optimální průměr komínového průduchu už umí na základě dodaných dat vypočítat patřičný program.

Při nástupu spotřebičů s nízkými teplotami spalin měly keramické materiály určité problémy s nasákavosti a propustnosti a částečně je nahrazovala nerezová ocel. Dnes si ovšem s potížemi výrobci keramických vložek poradili a moderní keramické komíny jsou opravdu univerzální. Mají životnost domu, zatímco životnost nerezových komínů odpovídá s ohledem na korozi životnosti připojeného spotřebiče.

Pro stavbu komínů a spalinových cest platí norma ČSN 734201 – Komíny a kouřovody – Navrhování, provádění a připojování spotřebičů paliv. Z této normy mají povinnost vycházet revizní technici spalinových cest při provádění výchozích nebo kolaudačních revizí. Při realizaci komínů a spalinových cest vyžadujte dodržování a znalost této normy!  

Velkou obezřetnost nutno projevit při realizaci tzv. kouřovodů s funkcí komína pro spotřebiče na tuhá paliva. Norma ČSN 734201 sice tuto možnost připouští, avšak jen v technicky odůvodněných případech. Špatným řešením si můžete způsobit, že Vám revizní technik spalinových cest spalinovou cestu neschválí.

Mějte na paměti následující :

1. Teplota z jednovrstvého kouřovodu se může přenášet i na plášť třívrstvého komína.

2. Z tohoto důvodu je nuto řesit prostupy a styk s hořlavými konstrukcemi (stropy, střechy apod.)

3. Komín nemůže respektovat pouze vyjádření výrobce o průměrné teplotě spalin při bežném používání spotřebiče paliv.

4. Odvod spalin musí být odolný i proti možné souhře náhod, kterými je například vznícení nečistot v komíně.

5. Prostupy kouřovodů – odvodů spalin konstrukcemi z hořlavých hmot řeší ČSN 06 1008 – přílohy.

6. Podle ČSN 73 4201 pak musí být dodržena vzdálenost dřevěných konstrukci od vnějšího líce komínového pláště nejméně 50mm. Mezera musí být provětraná, je možno vložit dodatečnou izolaci.

Podle způsobu výroby a montáže se komíny třídí na:

1. Systémový komín

Komín, který je sestaven s použitím kompatibilních dílů jednoho výrobce, který přebírá odpovědnost za systémový komín jako celek

2. Individuální komín

Komín, který je sestaven s použitím dílů, které mohou pocházet od více výrobců. Odpovědnost za komín přebírá ten, kdo komín postavil, tedy dodavatel stavby nebo montáže.

V tomto smyslu musí tedy dodavatel provést kompletní zatřídění komínu podle platných technických norem (teplotní a tlaková třída, odolnost proti korozi, vzdálenost od hořlavých materiálů, požární odolnost a pod. – Podrobně ČSN EN 1443).

3. Dodatečně vložkovaný komín

Individuální komín, kde je do stávajícího komína namontována komínová vložka od jednoho výrobce. Odpovědnost za komín přebírá ten, kdo dodatečně vyvložkoval komín komínovou vložkou.

Univerzální komíny a speciální komíny s keramickou vložkou jsou důležitým prvkem při vytápění objektu. Optimální výběr komínového systému zajistí spolehlivý odvod a rozptyl spalin bez nutnosti hledání kompromisu při výběru nebo výměně spotřebiče.

Firma DAMING s.r.o. nabízí svým zákazníkům nové komínové systémy od předních světových výrobců. Jedná se jak o klasické zděné komíny, tak i nerezové či plastové komínové systémy. Kromě prodeje samotných komínů nabízíme také montáž či stavbu nových komínů.

V současné době je technologie vyzdívání komínů z plných pálených cihel na šířku s maltovým pojivem naprosto zastaralá a vzhledem k vývoji v posledních letech v oblasti spotřebičů paliv (kotlů, kamen apod.) i naprosto nevhodná! Dnešní spotřebiče jsou konstruovány tak, aby měly co největší účinnost. Starší spotřebiče měly malou účinnost (málo tepla zůstávalo v místnosti) a mnohem vyšší teplotu spalin.Tyto spaliny stačily většinou komínem prolétnout ven, aniž by se v něm byly zchlazeny pod rosný bod.

Novodobé spotřebiče jsou konstruovány za účelem co nejvyšší účinnosti a tak jsou jejich spaliny poměrně studené již v momentě, kdy spotřebič opouštějí do komína. Teplota těchto spalin se pohybuje na poměrně nízké úrovni mezi 100-180°C . Pokud tyto teplé spaliny (ne horké) odcházejí komínem, který je vždy dále ochlazuje (u klasického zděného komína např. na půdě anebo nad střechou dochází k velkému ochlazení) dojde ke zchlazení spalin pod jejich rosný bod a jejich kondenzaci ještě v komíně. Pro klasický typ zděného komína to má katastrofální důsledky a vede to postupem času k jeho naprosté erozi a rozpadu. Při nejlepším k procestování a průsaku dehtových map na vnější povrch komína.

Jeden z velmi významných problémů souvisejících s provozem komínů, je přívod vzduchu. Ten přímo ovlivňuje tah komínu, který je důležitý pro dobré spalování. Za dobrý tah je běžně považováno 10 – 20 Pa. Přitom je třeba si uvědomit, že ačkoliv otevřený krb spotřebuje každou hodinu cca 300 m³ vzduchu, moderní spotřebič spalující plyn nebo pevné palivo spotřebuje pouze cca 30 m³ za hodinu. To znamená, že i obyčejný větrák nebo digestoř mohou odtahovat více vzduchu než komín. Tato situace způsobí ve svém důsledku negativní tah, kdy z komínu se stane v podstatě přívod vzduchu a spaliny ze spotřebiče začnou vnikat do místnosti. Tuto zkušenost bohužel každoročně zaplatí několik lidí životem.

Vzhledem k tomu, že současný trend výstavby směřuje k maximální izolaci a utěsnění objektů rodinných domů, je životně důležité řešit problém přívodu externího vzduchu a to buď přímo do topeniště, nebo alespoň do místnosti, kde je spotřebič umístěn.

Tato záležitost se v současné době tragicky často podceňuje, přičemž obvyklým argumentem je přirozené větrání nebo cirkulace vzduchu v objektu, které ale nelze v praktickém provozu stoprocentně zajistit.

Chybou je i navržení přívodu vzduchu z nasákavých materiálů (např. betonové tvarovky), protože vzduch nasávaný z venkovního prostředí má většinou vysokou vlhkost, která v přívodu kondenzuje a u nasákavých materiálů může prosakovat do dalších konstrukcí, které tak může znehodnotit. V případě přívodu externího vzduchu do obytné místnosti rovněž není zanedbatelné, že nasákavé materiály při zvlhnutí podporují vznik plísní, které jsou potom nasávány do objektu.

 

Z výše uvedeného je patrné, že je třeba se obecně problematikou komínů mnohem více zabývat a jak projektant, tak realizátor stavby rodinného domku by měli komínům věnovat pozornost, jakou si tento důležitý funkční prvek zaslouží.

Prioritou všech zúčastněných by mělo být, soustředit se na výběr vhodného, evropsky certifikovaného a dostatečně prověřeného komínového systému, který nabízí zde uvedené problémy vyřešit, pokud možno bez horentního nárůstu finančních nákladů.